Říjen 2009

Pozvánka na Labyrint vášně

31. října 2009 v 15:47 | Mmichlík |  Hudba
Chtěla bych Vás pozvat na světovou premiéru opery autorské dvojice Tomáš Hanzlík a David Hrbek Labyrint vášně 23. 11. 2009 v Moravském divadle Olomouc od 19:00. Účinkuje Ensemble Damian a sbor Lenky Mlynářové-Dohnalové. Zde malá ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=kIPSZitzsQ8 http://www.youtube.com/watch?v=OTrKGAUlURc&feature=related





Zápisy estetická výchova HV 1. r. SŠ

31. října 2009 v 15:42 | MMichlík |  Hudba
Berte to s rezervou a v případě nějaké chyby mě na ni ihned upozorněte, ať ji můžu upravit. Díky.

Dějiny hudby - základní periodizace

I. ročník

před naším letopočtem Pravěk
Antika
0 Křesťanství gregoriánský chorál
13. - 14. stol. Gotika světské písně
15. - 16. stol. Renesance vícehlas, polyfonie
17. stol. Baroko opera, koncertní hudba G. F. Händel
J. S. Bach
18. stol Klasicismus opera, symfonie W. A. Mozart
L. van Beethoven
J. Haydn

II. ročník

19. stol. Romantismus národní školy
20. stol. Impresionismus
Expresionismus
Česká moderna

Pravěk

Přímými doklady existence hudby v pravěku jsou archeologické nálezy hudebních nástrojů (zvířecí rohy, kostěné píšťaly, lastury, vydlabané kmeny, …). Základní převrat přinesla doba bronzová, vznikají kovové nástroje (trubky, zvony), objevují se i nástroje strunné (harfy, lyry). Existují i vyobrazení nástrojů v jeskynních malbách. Hudba byla součástí magických obřadů (oslava slunovratu, oběť bohům, přivolání deště, odhánění nemoci, pohřební obřad, …).

Antika

- řeckou hudbou začínají vlastní dějiny evropské hudby
- zdroje poznání: archeologické nálezy, malby (na amforách), 1. notový zápis
- hudbu pěstovaly vyšší i nižší společenské vrstvy
- vyšší vrstvy: zpěv sólový i sborový, zpěvným hlasem se recitovaly verše, hudba součástí dramat, využití hudby i v pantomimě
- nejstarší tvůrci řeckých dramat: Aischylos, Sofoklés, Euripidés
- nižší vrstvy: bavily se hlavně pří gladiátorských hrách, které byly zahajovány průvody zpěváků a tanečníků; při hře zněla hlučná hudba, která měla bojovníky i diváky rozvášnit (vodní varhany) → obdobné využití je dnes při hokejových zápasech v předělu mezi hrou
- v období úpadku Říma hudebníci ztrácejí své postavení a dostávají se na úroveň tuláků
- nástroje: dechové - aulos = dvojitá flétna, předchůdce dnešního hoboje
- syrinx = panova flétna - užívá se dodnes u Indiánů
strunné - lyra, kithara
vodní varhany - na dlouhou dobu upadly v zapomnění, znovu se objevují až ve středověku
- 1. dochovaná notová památka je Seichilova píseň, která byla vytesána do náhrobního kamene, je to krátký epitaf - užívej života, směj se, protože každý život končí smrtí

Křesťanství

Křesťanství bylo uznáno za státní náboženství v Římské říši ve 4. stol. n. l. Odtud se pak šíří do celé Evropy. Náboženské obřady jsou spjaty s hudbou. Zpívají se jednohlasé duchovní (náboženské) = liturgické písně, které nechal papež Řehoř (= Gregorius) sesbírat a sjednotit. Vzniká tak zpěvník (= antifonář) Řehořův a tomuto typu písní se podle papeže říká gregoriánský chorál.
- gregoriánský chorál: zpívali pouze muži - mniši, texty nejprve jen v latině, melodie má malý rozsah, klouže nahoru a dolů, na 1 slabiku více not, hudba uklidňující a pomalá
- nejstarší české chorály: Hospodine, pomiluj ny - píseň z 11. stol., zmínka o ní je i v Kosmově kronice, na závěr 3x Krleš = lat. Kyrie eleison = Pane, smiluj se
Sv. Václave - píseň ze 13. stol. věnovaná patronu České země
Staré církevní zpěvy používaly jiné sestavy tónů, než jaké máme dnes v durových nebo mollových tóninách.
- šlo o tyto církevní stupnice: dórská (d1 - d2) - nejpoužívanější
frygická (e1 - e2)
lydická (f1 - f2)
myxolidická (g1-g2)
aiolská (a1-a2)
Staré církevní stupnice se používaly v gregoriánských chorálech, ve středověkých světských ale najdeme je i v soudobé hudbě - např. lidové písničky i skladby vážného typu.
- Quido z Arezza: dal základ solmizaci = pojmenování not systémem slabik (ut)do-re-mi-fa-so-la-si-do
c1-d1-e1-f1-g1-a1-h1-c2
a zavádí notovou osnovu (neměla podobu dnešní, dříve různý počet linek i barevné)


Gotika

- 13. - 14. stol.
- společnost: moc v rukou má církev a šlechta, poddaní jsou zcela nesvobodní, bez povolení se nesmějí stěhovat, zakládat rodiny, těžce pracují, průměrný věk 40 let
- architektura: lomené oblouky, vysoké štíhlé kostely, okna ve výšce, úzká, vysoká - aby obyčejný člověk zvedl hlavu do výšky, cítil se malá, pohled směřoval k bohu
- hudba: nadále přetrvává gregoriánský chorál, nově se objevuje světská píseň
- vyšší společnost: hudbu reprezentovali potulní zpěváci (truvéři, trubadúři - Francie, minnesängři - Německo), chodili od hradu k hradu, zpívali písně milostné (často o platonické lásce), také přírodní motivy a hrdinské činy, svůj zpěv doprovázeli hrou na nástroj, hlavně strunné (loutny), těmto písním se také říkalo šansony
- nižší vrstvy: pro tyto vrstvy také zpívali potulní pěvci (jokulátoři = žertéři), písně svižné, taneční, motivy stejné jako ↑, hrálo se na jarmarcích, v hostincích, dnes se na tuto hudbu specializují skupiny, které napodobují středověk
- skladba Carmina burana: skladba německého autora Carla Orffa (20. stol.), zhudebnil středověké texty z 11. stol. nalezené v německém klášteře Burana

Česká světská píseň

př. Dřěvo sě listem odievá - česká milostná píseň ze 14. stol.
- v 15. stol. v období husitských válek došlo ke změnám ve vývoji, husité byli proti přepychu a všemu co odvádí od boha, zakazovali nástroje, světské písně a tance, česká kultura má zastavený vývoj, znovu se objevují pouze gregoriánské chorály
- Ktož jsú boží bojovníci - dlouho byla známá pouze polovina chorálu, teprve koncem 19. stol. byl na faře v Jistebnici u Tábora objeven zpěvník - kancionál, který dostal název Jistebnický kancionál
- asi 1420
- melodie tohoto chorálu je využívána i ve vážné hudbě např. B. Smetana - symfonická báseň Tábor a Blaník (cyklus Má vlast)

Renesance

- (také znovuzrození antiky), 15. -16. stol.
- návrat k antickému ideálu - kalikagathia = všestranně rozvinutý člověk (fyzická i duševní krása), člověk se už nespokojí jen s tím, co mu předkládá církev, sám touží po vzdělání → rozvoj věd (přírodovědné - lékařství (1. pitvy) - u nás Jan Jesenius, zeměpis - 1492 objevení Ameriky, astrologie, …, humanitní - výtvarné - objev perspektivy (Leonardo da Vinci), literatura - nově téma lásky (např. Boccacio - Dekameron)
- hudba: polyfonie - vícehlas, nejjednodušší forma = kánon, hudebním centrem zprvu Nizozemí, zde působí Orlando di Lasso, později centrem Itálie - Giovanni Perluigi da Palestrina
- pěvecké hlasy: - ženské: soprán - mezzosoprán - alt
- mužské: tenor - baryton - bas

Česká renesance

V českém státě nebyly po husitských válkách příznivé podmínky po hudbu. Teprve koncem 15. stol. začaly vznikat při kostelích sbory - literách bratrstva. Zpívalo se z velkých zpěvníků (kancionálů), které byly krásně výtvarně zdobeny. Zpěváci neměli noty, zpívali z jedné knihy. Těchto kancionálů se dochovalo několik set a jsou zároveň literárními památkami. Postupně se objevuje i vícehlas.
- představitelé české polyfonie:
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: renesanční šlechtic širokého vzdělání - literární i hudební, popraven na Staroměstském náměstí 1621
Jan Campanus Vodňanský: komponoval skladby na principu ozvěny (= echo)
- na konci renesance (16. stol.) se začíná nově objevovat hudba pro nástroje = instrumentální
např. - Angličan John Dowland (1563 - 1626): skladatel a houslista
- Michel Praetorius ( 1571 - 1621): vrcholný renesanční nizozemský skladatel, polyfonie - např. kánon: Viva la musica; skladby pro nástroje - Balet kohoutků

Baroko

- 17. stol.
Do popředí se dostává víra (bůh a posmrtný život), umění má toto podpořit, barokní památky mají vzbudit pocit pokory, náboženské úcty a ohromit.
- barokní kostely a památky v Olomouci: Sv. Kopeček, Panna Marie Sněžná, chrám sv. Michala; kašny, Sloup Nejsvětější Trojice
- barokní památky - dominanta města, bohaté zdobení, buclatí andělíčci
- hudba: opera, nástroje (koncertní hudba)
- opera: Ital Claudio Monteverdi
- koncertní hudba: Antonio Vivaldi - Čtvero ročních dob
- skladatelé: J. S. Bach, G. F. Händel
- 1. opera: - vzniká v Itálii - ve Florencii, kde se objevuje skupina hudebně vzdělaných šlechticů, kteří zhudebňují antické náměty a tak vznikají první opery
- tato skupina si říká Florentská camerata
1. opery se moc nedochovaly, spíše jen zlomky např. C. Monteverdi - Ariadna na Naxu
- operní zpěváci měli bohaté kostýmy, velmi zdobené kulisy a rekvizity, doprovodem cemballo + menší orchestr (hlavně smyčce)
- střídaly se 2 typy zpěvů: 1, árie - těžká sólová melodie, pěvecky náročná, zpěvák zde dokazuje své pěvecké umění, zpívá se o pocitech a dojmech, děj stagnuje
2, recitativ - pěvecky nenáročná pasáž, která se blíží k mluvenému slovu, děj se posunuje dopředu
Francie zpočátku přijímala operu zdrženlivě, protože zde byly oblíbenější balet = balets de coure. Podporoval je Ludvík XIV. Operu pak reprezentuje Jean Baptista de Lully - původem Ital, který se stal dvorním skladatelem a kapelníkem.
- české země: opera vzniká na zámeckých dvorech
- představitel české opery: František Míča - dochované zlomky opery O původu Jaroměříc
- 2. koncertní hudba (instrumentální) : - rozvoj instrmentální hudby souvisí se zdokonalováním nástrojů např. velké varhany s mnoha rejstříky, cemballo, vynikající houslařské rody - např. Antonio Stradivari - slavný italský houslař z Cremony
- vznikaly první malé orchestry, většinou 13 - 16 hráčů; celé smyčce, cemballo, flétny - zobcovky, lesnice (předchůdce lesních rohů), předchůdce hoboje a fagotu
- začínají se uplatňovat nové tóniny: dur, moll; D dur x d moll
- typy skladeb:1, koncert = skladba pro sólový nástroj s doprovodem orchestru; A. Vivaldi
2, kantáty a oratoria = vokálně - instrumentální skladby pro sólisty, sbor a orchestr, oratoria - náboženský text, kantáta - světský text
3, fuga - vychází z renesanční polyfonie, hlavní téma se postupně vystřídá ve všech hlasech nebo nástrojích, vokální i instrumentální; J. S. Bach - cyklus Umění fugy
4, suita - skladba, v níž je řazeno několik tanců za sebou, později taneční skladby nejsou podmínkou
- vývoj barokního koncertu:
Vzniká v Itálii. Původně to bylo tzv. concerto grosso = velký koncert, který byl založen na střídání 2 skupin nástrojů:
a) skupina soli = concertino - malá skupina nástrojů (hlavně smyčce)
b) větší skupina tutti = concerto grosso - větší zbytek orchestru.
Tyto 2 skupiny spolu pomyslně hudebně soupeřily a kolem r. 1700 vzniká koncert v dnešní podobě = 1 sólový nástroj + zbytek orchestru.
- hlavní představitelé:
1, Antonio Vivaldi - Ital, benátčan, cyklus 4 koncertů - Čtvero ročních dob (sólový nástroj housle)
2, George Fridrich Händel - 1658 - 1759, německý barokní skladatel, hodně cestoval - hlavně Itálie a na konci Anglie, zde je pochován
- dílo: suity Hudba k ohňostroji a Vodní hudba, oratorium Mesiáš, opery a předehry k nim se dnes moc nehrají
3, Johann Sebastian Bach - 1685 - 1750, německý barokní skladatel, dvorní kapelník (dirigent) a varhaník, měl početnou rodinu (2x ženat, 20 dětí), ke konci života stižen zrakovou chorobou a postupně oslepl
- dílo: varhany - Preludia, Fugy, Toccaty, klavír - Knížka skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou (věnováno 2. manželce), soubor skladeb Temperovaný klavír (dobře naladěný) - pro každou stupnici 1 skladba (2x24), 1 z nich byla doplněna textem (písní) a vznikla tak skladba Ave Maria , instrumentální (orchestr) - 6 Braniborských koncertů ve stylu concertu grossa, napsal na objednávku braniborského kurfiřta, vokálně - instrumentální - kantáty a oratoria, např. Vánoční oratorium, Matoušovi pašije = oratorium s velikonoční tématikou (toto dílo dirigoval v 19. stol. (Romantismus) něm. skladatel Felix Mendelsson - Bartholdy a přispěl tak k znovu objevení Bachovy tvorby), Umění fugy - tento cyklus vznikl na konci jeho života, závěrečná fuga zůstala nedokončená, chtěl v ní zašifrovat svoje jméno; obsahuje 15 fug a 4 kánony