Listopad 2009

Blaise Pascal

26. listopadu 2009 v 18:58 | Michlík |  Fyzika

Blaise Pascal

1623-1662
Blaise Pascal se narodil 19. června 1623 v Clermontu ve Francii. Byl třetím dítětem a jediným synem známého matematika Etienne Pascala. Jeho matka zemřela, když mu byly tři roky. Když mu bylo deset, odstěhoval se Etienne se svými čtyřmi dětmi do Paříže.
Rozhodl, že Blaise nebude studovat matematiku, dokud mu nebude patnáct a odstranil z jejich domu všechny matematické texty. Ale projevila se Blaiseho všetečnost, začal se zabývat geometrií sám, a ve dvanácti letech vyzkoumal, že součet úhlů v trojúhelníku jsou dva pravé úhly. Když to jeho otec zjistil, obměkčil se a dovolil mu opsat si Euclidovy spisy.
Roku 1639 se Pascalova rodina odstěhovala do Rouen, kde byl Etienne ustanoven výběrčím daní. Brzy po přestěhování publikoval Blaise svou první práci, která se zabývala kuželosečkami.
Pascalova věta:
Průsečíky protějších stran šestiúhelníka kuželosečce vepsaného jsou tři body ležící na jedné přímce (tzv. Pascalově přímce) a obráceně, leží-li průsečíky protějších stran šestiúhelníka na jedné přímce, pak tento šestiúhelník je vepsán jisté kuželosečce.
V devatenácti letech začal konstruovat pro otcovy finanční výpočty mechanický počítací stroj, prototyp dokončil roku 1642, po jeho zdokonalení dostal roku 1649 královské privilegium na jejich výrobu ve Francii; bylo vyrobeno asi padesát kusů různých typů. Vymýšlení počítačky mu trvalo tři roky mezi lety 1642 a 45, problém byl hlavně v tom, že francouzská měna nebyla v desítkové soustavě.
V roce 1646 si Etienne zranil nohu a byl upoután na lůžko. Starali se o něj dva mladí bratři z mnišského řádu a ti měli na jeho syna velký vliv. Stal se hluboce zbožným. V té době začal pracovat na pokusech s atmosférickým tlakem. Na základě opakování pokusů italského fyzika a matematika E. Torricelliho dospěl Pascal k výpočtu atmosférického tlaku. Experimentálně dokázal pokles atmosférického tlaku v závislosti na růstu nadmořské výšky a přitom potvrdil Torricelliho úvahu o existenci vakua. Roku 1653 napsal práci "Pojednání o rovnováze kapalin", kde formuloval zákon o přenášení tlaku v kapalinách, dnes nazývaný Pascalův zákon, který zní: Tlak vyvolaný vnější silou v kapalině je všech místech a ve všech směrech stejný. Vymyslel stříkačku a hydraulický lis a zdokonalil Torricelliho barometr. Použití v hydraulických zařízeních:

V roce 1653 zaslal Chevalier de Meré Pascalovi dva problémy hazardních her. Pascal v roce 1654 v dopisech konzultoval problematiku s francouzským matematikem Fermatem a nizozemským fyzikem a matematikem Huygensem a přispěl k rozvoji myšlenek teorie pravděpodobnosti. Současně studoval i otázky kombinatoriky a s dospěl k trojúhelníkovému uspořádání binomických koeficientů, které bylo známo již dříve, ale až jako "Pascalův trojúhelník" se rozšířilo mezi evropské matematiky.
V této době, v roce 1654 byl vážně nemocný, často upoutaný na lůžko.V říjnu tohoto roku málem přišel o život při nehodě, kdy se splašili koně táhnoucí jeho kočár, ho převrhli a kočár zůstal viset na mostě přes Seinu. Pascalovi se sice nic nestalo, ale dotklo se ho to asi duševně, většinu svého zbývajícího života zasvětil Bohu. Začal navštěvovat Jansenistický klášter Port Royal des Champes. Napsal jedenáct pojednání s náboženskou tématikou, kterým říkal "Pastýřské listy", ve kterých hájil svého přítele Antonie Arnaulda v jeho sporu s Jezuity. Vydal také anonymně devatenáct "Listů proti jezuitům", které se staly mistrovskými kousky protijezuitského sarkasmu. Mezi lety 1656 a 58 napsal své nejznámější náboženské a filosofické dílo "Pensées", což znamená "Myšlenky".
V roce 1658 znovu onemocněl a když nemohl v noci pro bolest spát, začal přemýšlet znovu o matematických problémech. Zpřesnil vymezení cykloidy a pomocí infinitezimálních úvah počítal obsah a těžiště její úseče i objem tělesa vznikajícího rotací úseče cykloidy. Znalost jeho metody pravděpodobně ovlivnila německého učence Leibnize.
Blaise Pascal zemřel ve svých třiceti devíti letech na nádor v mozku. Po většinu svého života zápasil s různými nemocemi, například s migrénou a často trpěl silnými bolestmi. Byl to člověk pevné vůle, vytrvalý, bojovný až tvrdý, zároveň se snažící o pokoru a mírnost. Když umíral, jeho poslední slova byla "Nechť mě Bůh nikdy neopustí".


Umělecké slohy

26. listopadu 2009 v 18:55 | Michlík |  Zajimavosti
IMPRESIONISMUS - umělecký směr, vznikl ve francouzském malířství v 70. letech 19. stol.
- usiloval o zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů, pocitů
- pojmenování odvozeno z názvu Monetova obrazu (Impression, soleil levant -Dojem, východ slunce)
typické znaky : uvolněný rukopis, osamostatnění barevné skvrny a prosvětlení palety
další významní představitelé : C. Pissarro, A. Sisley, v menší míře A. Renoir, E. Degas, P. Cézanne
divadlo : impresionismus se projevil v inscenacích básnických a lyrických her
- impresionismus ovlivnil jak scénografii, tak dramaturgii
významní dramatici : P. Fort, M. Maeterlinck, A. Schnitzler, W. B. Yeats
hudba : nové hudební prostředky (uvolnění harmonie, využití barevných možností nástrojů)
tvůrce hudebního impresionismu : C. Debussy, M. Ravel, A. Roussel, M. de Falla, A. N. Skrjabin,
O. Respighi, v české hudbě V. Novák a J. Suk
literatura : posílení lyričnosti, uvolnění kompozičních schémat v dramatu a románu, orientací na intimní a přírodní tematiku, náznakovostí vyjadřování, zesílením smyslových asociací a vnímavostí pro odstíny zvuků, emocí a nálad v poezii, hudebností verše
představitelé impresionismu : P. Verlaine ve Francii, H. von Hofmannsthal, R. Dehmel v Německu, K. D. Balmont v Rusku, v české poezii zejména A. Sova, K. Hlaváček a prozaici P. Bourget, A. Gide, J. K. Huysmans, A. P. Čechov aj, v české próze V. Mrštík a R. Svobodová, F. Šrámek.
SYMBOLISMUS - básnické a umělecké hnutí 1885 - 1910, vzniklé ve Francii.
typické znaky : výrazová znakovost díla, důraz na úlohu subjektivní obraznosti
literatura : symbolismus usiloval o vytvoření umění, které by pronikalo k podstatě skutečnosti
- symbolismus rozvinul básnickou obraznost a kladl důraz na hudebnost poezie; do poezie uvedl volný verš.
nejvýznamnějším představitelé : S. Mallarmé, v české poezii O. Březina
a dramatik M. Maeterlinck
výtvarné umění : symbolismus usiloval o vyjádření emocí a duchovních představ, skutečnost vnějšího světa byla chápána jako látka pro výtvarné podobenství vnitřního smyslu
zakladatelé symbolismu : G. Moreau, O. Redon, P. de Chavannes, A. Rodin, P. Gauguin, J. Ensor A. Böcklin, v českých zemích L. Šaloun, S. Sucharda, F. Bílek, J. Preisler, V. Preissig
SECESE - umělecký sloh kolem roku 1900 (Anglie), usilující o nový umělecký výraz
- projevuje se jak v umění, tak v módě a životním stylu
významní představitelé : W. Morris, malíř A. Muchy
výtvarné umění : charakteristické znaky : plošná stylizace rostlinných motivů (vegetativní ornament), lineárnost a plošnost zobrazení, osobitá barevnost a asymetričnost
typický motiv : vlnící se křivka (pulsování života)
- výrazně se uplatnila i v malířství a v grafice, v sochařství, v knižní kultuře i v architektuře.
významní představitelé : malíři G. Klimt, A. Mucha, M. Klinger, M. Vrubel, J. Preisler, V. Preissig, skupina Nabis, sochaři L. Escaler, F. Bílek, architekti V. Horta, A. Gaudí, J. M. Olbricht, O. Wagner
literatura - typická byla obliba přírodní a exotické tematiky a tematiky smrti, lyrizace epických a dramatických žánrů, objevovaly se neobvyklé výrazy, někdy převzaté z cizích jazyků nebo z filozofie a odborné terminologie, např. v dílech O. Březiny, A. Sovy, K. Hlaváčka
DEKADENCE - myšlenkový a umělecký směr konce 19. stol., centrem dekadence se stala Paříž
- vycházející z filozofie A. Schopenhauera a F. Nietzscheho
- v roce 1884 vyšel román Na ruby (J. K. Huysmans), považovaný za "bibli dekadence". Svou dobu
považovali dekadenti za úpadkovou, obraceli se do minulosti a lidské psychiky.
- ve výtvarném umění : F. Rops, J. Dalue, A. V. Beardsley, J. Ensor, O. Redon
literatura : Rops-Mallarmé. V Čechách centrum kolem Moderní revue (J. Karásek ze Lvovic, A.
Procházka, K. Hlaváček),
- z dekadence vyrůstaly samostatné umělecké a literární směry konce 19. stol. - symbolismus, impresionismus, expresionismus, novoromantismus, prerafaelismus, lartpourlartismus.
EXPRESIONISMUS -literatura - evropský umělecký směr vyvíjející se od 80. let 19. stol. do 30. let 20. stol. jako protiklad naturalismu a impresionismu
- je zaměřen na vyjádření individuálních prožitků, dostatečně silných, aby se mohly stát pravdivou realitou, velkým impulsem k rozvoji expresionismu byla deziluze 1. světové války a sociální konflikty
hudba - směr z počátku 20. stol., rozvíjený zejm. německými a rakouskými skladateli (A. Schönberg, A. Berg, A. Webern, E. Křenek, P. Hindemith, dále A. N. Skrjabin, B. Bartók, v Československu A. Hába).
výtvarné umění - umělecký směr či hnutí
- charakteristika : zaměření na vnitřní psychické stavy, vyjadřuje se barevnou a tvarovou deformací
- první vlna expresionismu koncem 19. stol. (E. Munch, J. Ensor)
FUTURISMUS - literární a výtvarný umělecký směr 1. čtvrtiny 20. stol.
- futuro, tj. budoucnost
v roce 1910 publikovali : G. Balla, U. Boccioni, C. Carrá, G. Severini několik manifestů o malířství ,
- futurismus programově neguje dosavadní estetické konvence a literární formy (zvláště v poezii),
oslavuje dynamiku technického světa a industriální společnost
- nejvýrazněji se futurismus projevil v Itálii a v Rusku po 1. světové válce.
KUBISMUS - výtvarné umění umělecký směr založený kolem roku 1910 v Paříži P. Picassem a G. Braquem.
- charakteristika : opuštění perspektivního zobrazování prostoru, zdůraznění základních geometrických tvarů objektů, předměty redukovány na elementární geometrické tvary, omezen kolorit na několik odstínů hnědi a šedi, došlo k rozbití předmětu na jeho části tím, že tyto části ve skutečnosti nazírané z různých úhlů jsou zobrazeny najednou a vedle sebe v ploše obrazu
- umělci nenapodobovali viděné, vytvářeli věci podle vlastních zákonů obrazové skladby, kubismus pod vlivem P. Picassa a G. Braqua rozvíjen a v českých zemích Skupinou výtvarných umělců (malíři B. Kubišta, E. Filla, sochař O. Gutfreund, architekti P. Janák, J. Gočár, J. Chochol).
- silně zapůsobil na výtvarnou avantgardu před 1. světovou válkou i po ní, nabyl charakteru uměleckého slohu (malířství, sochařství, architektura, umělecké řemeslo);
literatura - ve francouzské poezii na zač. 20. stol.
představitelé : M. Jacob, G. Apollinaire, P. Reverdy, J. Cocteau- chápali básnické umění jako poetickou hru, neobvyklým spojováním různorodých detailů reality odhalovali novou skutečnost, volnou asociací představ

Reportáž o Labyrintu vášně

26. listopadu 2009 v 18:52 | Michlík |  Hudba
Reportáž o Labyrintu vášně z MDO bude odvysílána v pořadu Kultura.cz 19. 12. v 18.35 hod na ČT2, repríza bude 21. 12. také na ČT2.

Fryderik Chopin

26. listopadu 2009 v 18:51 | Michlík |  Hudba
Byl to polský hudební skladatel a klavírní virtuos. Narodil se 22.2 1810 v Želazové Woli u Varšavy a zemřel 17.10 1849 v Paříži. Jeho prvními učiteli hudby byli Češi, Vojtěch Živný a Václav Würfl. Poté studoval na varšavské konzervatoři u Elsnera. Jeho skladby jsou dokonalým obrazem myšlení skladatele i doby romantismu, ve které žil. Byl nadšen myšlenkou polské národní svobody a netajil se tím. To bylo také příčinou jeho odchodu z Polska po nezdařeném povstání r. 1830. Druhým domovem se mu stala Paříž. Vyučoval hudbě, koncertoval.
Dobové noviny srovnávají Chopina s Lisztem a vyzdvihují jeho poetičnost:Není jen virtuosem, je i básníkem. Ale stále se cítil Polákem a polským skladatelem. Nepodlehl však ani naléhání pařížských uměleckých přátel.
.... Přemlouvají mne, abych psal symfonie, opery a všechno, co je. Chtějí ve mně jediném mít jak polského Rossiniho, tak Mozarta i Beethovena. Ale já se tiše usmívám a myslím si, že je třeba začít od malých věcí. Jsem jenom pianista.
Chtěl bych pouze napsat a po sobě zanechat abecedu toho, co jsem opravdu polské ...
Podařilo se mu to, přestože polovinu života prožil mimo svou vlast, je celé jeho dílo bytostně polské, etudy, balady, scherza ... i idealizace různých tanců.
(56 mazurek, 12 polonéz 15 valčíků aj.)
S jeho pobytem na Mallorce, kde prožil téměř rok ve společnosti spisovatelky G. Sandové, jsou spjata jeho preludia, ve kterých už slyšíme náznaky impresionismu. Chopin zemřel jako devětatřicetiletý na tuberkulózu, ale nezůstal nic dlužen ani hudebnímu pokroku, ani svému národu.


Biosféra

26. listopadu 2009 v 18:47 | Michlík |  Zeměpis

Je vše živé. Určujícím faktorem je podnebí, velmi výrazně se mění s rostoucí zeměpisnou šířkou a nadmořskou výškou

Světové přírodní krajiny = hlavní světové ekosystémy

1) Ekvatoriální podnebí

a) Rovníkové deštné pralesy
- stále zelené, divoké
- mnoho srážek
- patra porostu (vznikly díky konkurenci o světlo)
- roztroušené vysoké stromy 50 - 60 metrů
- stromy středního patra blízko u sebe
- epifity - za světlem se dostávají pomocí jiných rostlin (např. liány)
- větve se proplétají - nepropouští mnoho světla
- křoviny, menší stromy apod.
- spojeny s přízemním patrem
- pološero
- žije zde mnoho zvířat, např. opice, ptáci, hadi, hmyz, biodiverzita - mnoho různých druhů
- dnes jsou tyto lesy káceny, vznikají na jejich místě pole
- červenožluté půdy
- Amazonie, Kongo, ostrovní jihovýchodní Asie
2) Tropické podnebí
a) Tropické monzunové lesy
- střídá se období dešťů a sucha
- Indie, Japonsko
- prořídlejší než rovníkové deštné lesy
b) Savany
- travnaté, s roztroušenými stromy
- navazují na tropické monzunové lesy a rovníkové deštné lesy
- méně srážek než v tropických monzunových lesích a rovníkových deštných lesích
- mnoho býložravců
- rozšiřují se díky kácení tropických monzunových lesů a rovníkových deštných lesů
- časté požáry
- díky intenzívnímu zemědělství a pastevectví dochází k vysoušení a savany jsou přeměňovány na pouště a polopouště
c) Pouště a polopouště
 - málo vegetace, rostou zde sukulenty, sucho - převažuje výpar nad srážkami
 - zasolení, slané pánve, slaná jezera (Kaspické moře, Mrtvé moře)
 - kamenité pouště (hamady), písčité pouště (ergy)
 - desertifikace - zvětšování pouští, hlavně díky nevhodnému hospodaření
3) Subtropické podnebí
a) Suchomilné vždyzelené lesy
- byly v minulosti vykáceny, nahrazeny křovinatými porosty - macchie [makchije]
- v nížinách nahrazeny obdělávanými poli
- zůstaly pouze v Japonsku, na Floridě a na pobřeží Mexického zálivu
- pěstuje se zde ovoce (pomeranče, citrony, vinná réva, olivovník,…), roste zde korkový dub, na svazích hor - pastevectví
4) Mírné klima
a) Stepi (= prérie - severní Amerika, pampy - jižní Amerika, celiny = Evropa + Asie) 
- travnaté, ovlivněno množstvím srážek
- leží na černozemích -> intenzívní zemědělství -> hlavní světové obilnice
b) Listnaté lesy - v minulosti v Evropě a na východním pobřeží severní Ameriky, z velké části vykáceny
c) Tajga - jehličnaté lesy, v nejsevernější Evropě, na Sibiři a v Kanadě, 
druhově chudé
5) Polární oblasti
a) Lesotundra
b) Tundra - traviny,mechy, lišejníky, zakrslé dřeviny, permafrost
c) Polární pustiny - sníh, ledovce, život pouze u pobřeží
Podnebí a vegetace podle nadmořské výšky - vegetace se s nadmořskou výškou mění

Geografie v historických souvislostech, objevy

16. listopadu 2009 v 10:03 | Michlík |  Zeměpis
Geografie v historických souvislostech, objevy

Pravěk - od počátku dějin lidstva znaly kmenové skupiny svá území, poznatky si předávaly ústně, náčrtkové mapy starší než písmo
Starověk - 2500 př. Kr. - Mezopotámie - nejstarší mapa světa
- 2000 př. Kr. - Fénicie - plavby po Středomoří a kolem Afriky (cca 605 př. Kr.), založení Kartága
- Egypt - plavby po Středomoří, cesty do země Punt
- Čína a Indie - mapování Asie
Antika - 6. st. př. Kr. - Anaxinandros z Mylétu - 1. mapa Evropy, ve středu Řecko
- 5. st. př. Kr. - Herodotos - ,,Dějiny aneb 9 knih zvané Múzy", popisné zeměpisné pasáže
- 4. st. př. Kr. - Alexandr Veliký - výboje do Střední Asie a Indie
- Aristoteles - základní poznatky o Zemi a jejích částech (kulatá, egocentrismus, hydrologické a meteorologické objevy)
- 3. st. př. Kr. - Erastothenes z Kyrény - ,,Geografika" - shrnutí poznatků, výpočet r Země, mapa světa
- 2. -1. st. př. Kr. - Claudius Ptolemaios - geografické popisy míst, astronomická měření, kartografická zobrazení

- 1. st. n. l. - Strabón - shrnutí poznatků a doplnění o regionální charakteristiku (17 knih)

- Gaius Plinius - ,,Kapitoly o přírodě" - encyklopedie, sopečné jevy (Pompeje)

- Agricola - obeplul Britské ostrovy
Římské impérium se rozpadlo na 3 kulturní oblasti (byzantská, islámská a evropská) a většina poznatků ztracena.
Středověk - 3. - 5. stol. - cesty do Jeruzaléma
- 9. stol. - Normané (Leif Erikson) objevili Grónsko a Vinland tj. 1. objevení Ameriky
- rozvoj arabské geografie a kartografie - Al-Idrisi (muž)
- 13. stol. - Marco Polo - ,, Milion" - cesta do Číny a Indie
-14. stol. - vznik turecké říše, uzavření pozemní cesty do Indie
Novověk - 15. stol. ,,Doba velkých objevů"
- 1487 - Bartolemeo Diaz - kolem Afriky do Indického oceánu
- Kryštof Kolumbus - Ital z Janova, cesty do Indie (z Palola - Santa Maria, Pinta, Niňa)
- 12. 10. 1492 - Bahamy, Kuba, Haiti
- 1493 - 1496 - Malé Antily, Portoriko, Jamajka
- 1498 - 1500 - Trinidad, ústí Orinoka
- 1502 - 1504 - Honduras, Střední Amerika
- Vasco da Gama - námořní cesta do Indie 1498, východní cesta
- Amerigo Vespuci - 1502 - pobřeží Brazílie
- Hernan Cortéz - vyhladil říši Mayů
- Francisco Pizzaro - vyhladil říši Inků
- Fernao Magalhães (1519-1522) - důkaz o kulatosti Země
- Abel Tasman (1642-1644) - okolí Austrálie
- Barents - Barentsovo moře (Severní ledový oceán), Špicberky, souostroví Nová Země
- Děžněv - Děžněvův mys (na Sibiři)
- 18. stol. - James Cook - mapování Austrálie a Oceánie
- 19. stol. - George Vancouver - mapování Z pobřeží S Ameriky
- Alexandr von Hunbolt severské oblasti Ameriky
- Wrangel
- A. Mackenzie - Kanada
- David Livington, Morton Stanley - mapování a hledání pramene Nilu, ST Afrika
- Emil Holub - J Afrika, Zambezzi a S od ní (řeky)
- Nansen - obeplul Aneriku ze S
- 6. 4. 1909 Robert Peary - Severní pól
- 15. 12. 1911 Ronald Amundsen - Jižní pól

Úvod do studia geografie

3. listopadu 2009 v 19:20 | Michlík |  Zeměpis
Zeměpis - systém společenských, technických a přírodních věd studujících přírodní a socioekonomické teritoriální komplexy krajinné sféry, jejich složky a jejich vzájemné vztahy prostoru a v čase
Geografie - syntetická věda, která zkoumá vazby mezi přírodou a společností v prostoru a v čase
Funkce geografie - 1, kulturně vzdělávací
2, vědecko-metodická
3, prognostická a plánovací
4, koordinační a syntetická
Rozdělení geografie: I. Fyzickogeografická a) matematická geografie
b) kartografie
c) geomorfologie
d) meteorologie
e) klimatologie
f) hydrogeografie
g) pedogeografie
h) biogeografie
i) regionální geografie
II. Socioekonomická a) sídel
b) obyvatelstva
c) zemědělství
d) průmyslu
e) dopravy
f) služeb a cestovního ruchu
g) politická

Plán učiva

3. listopadu 2009 v 16:50 | MMichlik |  Zeměpis
Plán učiva

I. Fyzický zeměpis 1, Úvod do studia
2, Vesmír a Země
3, Kartografie
4, Atmosféra
5, Hydrosféra
6, Kryosféra
7, Litosféra
8, Pedosféra
9, Biosféra
II. Socioekonomický zeměpis 1, Obyvatelstvo
2, Sídla
3, Světová ekonomika
III. Globální problémy světa
IV. Regionální geografie světa
- Amerika